Krása a duše kavkazana

I my patříme mezi majitele několika kavkazáků. Naše rozhodnutí padlo v době, kdy jsem pracovala u bezpečnostní agentury a náš německý ovčák 200 - 250 hodin v objektu bez boudy prostě nezvládal, bylo to na něj moc. A tak jsme mu pořídili kamaráda Charliho (Don z Toušenského soutoku). Trochu jsme se báli, ale seznámení s naší psí a kočičí smečkou proběhlo dobře a my zažívali to opravdové nekonečno, podnikali jsme dlouhé procházky a manžel večerní běhání, čímž se k údivu našich známých a také dospělých synů pasoval na blázna. 
Po čase jsme si přivezli Ajinku (Aja od Královny Támar), kvůli které k nám nechce chodit už ani listonoš. Aja si vyznačila jen úzký kruh našich kamarádů a k ostatním je nesmlouvavá. Pak přišla Bonita (Bonita Tibin), Charliho máma. 
Reakce okolí byla různá, ptali se proč zrovna takové bestie, ale to mohou říci jen lidé, kteří o tomto plemeni nevědí vůbec nic. Jen majitelé ví, že kavkazan má srdce tak veliké jako je on sám, a svou lásku dává najevo jen své rodině, k ostatním je neúprosný, až nebezpečný. 

V současné době sloužíme celá rodina, a tak naši psi slouží až 400 hodin měsíčně, a když si vyšetříme v týdnu jeden až dva dny volna, tak jdeme na dlouhé procházky do lesa - to každý náš pes miluje, všude cítíte jeho přítomnost, jak si vás neustále hlídá a při každém zastavení či sednutí do trávy se o vás opře celou váhou těla a položí vám svou krásnou hlavu do klína a upře na vás malé šibalské oči, ve kterých můžete číst, a jen vy dobře víte, co je v nich napsáno. Kavkazák je opravdu jiný, člověk ho musí pochopit. On si vždycky najde důvod jen aby vás chránil a za to chce jen hodně lásky. A pak si už jiného psího kamaráda nedovedete představit. 
Tímto článkem chci vyjádřit obdiv těmto psům, kteří bez náročného výcviku a mnoha hodin na cvičáku zvládají hravě náročnou službu a bez známek únavy prostě dělají to, na co je příroda perfektně vybavila, a proto jsme rádi, že do našeho života vstoupili a dlouho v něm budou žít. Díky našim psům máme dobrou práci, která nás baví i z toho důvodu, že jsme v neustálém kontaktu s nimi. 
Akorát jim někdy nejde vysvětlit, že nejsme v práci, ale na výstavě, kde se mají chovat vzorně, ale nejsou to cvičené opice a tak je musíme brát jací jsou.

M. a J. Conkovi